Řecko-5.část

24. října 2012 v 18:15 | Ivie |  Moje
Po dlouhé době zas něco píšu, a to jen proto, že jsem děsně líná, a napsat jsem už prostě něco musela, takže doufám, že se nebudu opakovat, a dopíšu vše, co jsem chtěla. Už si moc nepamatuju, co o čem jsem se zmiňovala a o čem ne, takže je možné, že si o něčem přečtete znovu... Tak jdeme na to.



Kždý večer se buď od 19:30 nebo od osmi hodin večerních konal večerní program. Každý den to bylo něco jiného.. Jeden den už ,,diskotéka" o které jsem už někde psala, jindy zas ,,Oddíly se baví navzájem". Bylo to o tom, že každý oddíl musel vymyslet nějaké představení, a to pak předvést ostatním. Měli jsme všichni strašnou trému.... Program už začal. Slyšeli jsem pořád : Oddíl číslo 1!.... Oddíl číslo 15!.... Oddíl číslo 20 !... Čím blíž byli k 26, tím víc jsem byli nervóznější. Zpětně můžu říct, že naše představení bylo mírně trapné, ale což, alespoň jsem nekřičeli dvacetkrát dokola ,, Světlo skomírá!" jako někdo jinej... Ale potěšilo nás, že se ostatním ( určitě ale né všem ) líbilo, protože pár lidí nám řeklo, že to bylo dobrý. Nemyslím si, že sme měli nějaký super představení, ale ono i každá malá pochvala potěší.

Další večerním programem bylo karaoke, kam nás naše ,,úžasná" vedoucí donutila jít. Nemohli jsme se dohodnout na písničce, ale nakonec po dlouhém hádání jsme vybrali ( jsem vybrala :D ) Anděla od Kryla. Já mám vrytou v hlavě verzi této písničky od Embassy, takže jsem se totálně nechytala, když pustily tu původní. A zase. Před vystoupením jsme měli obrovskou trému. Byla tam holka, která měla úplně nádherně zpívat, takže se tam s ní nikdo rovnat nemohl. Všichni zpívali s mikrofonem, ale my naštěstí bez, a prý nás nebylo ani skoro vůbec slyšet. Já jsem byla ráda, protože moje pěvecké dovednosti jsou nulové. Když program skončil, byli všichni rádi, protože ten večer byla strašná zima.

Jeden z další programů byl karneval. Původně jsem měla v plánu s kámoškou a sestrou jít za Kissáky, ale pak se to nějak změnilo, takže nakonec jsem šla za kočku. Nemít pomalovanej obličej, tak ani jak kočka nevypadám. Karneval byl spojený zase s diskotékou, takže si to všichni parádně užily.
V pořadí je, no a teď nevim jak se to jmenuje, ale udělali jsme psaníčka, na které napsali jména. Večer jsme šli takovou menší stezkou odvahy, kde na nás kluci bafali, že dokud jim nedáme pusu, tak že nás nepustí dál. Někteří s tim měli problém, někteří vůbec žádný...
Taky se konala Miss a Missák LOPu, kam jsem měla v plánu se přihlásit se svojí kamarádkou, ale nakonec jsem to nějak vzdala. Stejně bych ani neměla volnou disciplínu :D. Ona se tam přihlásila a umístila se na 3. místě. Z toho jsem byli docela zklamaní, protože jsme čekali, že se umístí na 1.
Na konci pobytu byla svíčkovaná. Každej dostal svíčku, pustily se smutný písničky, všichni vzpomínali, a už to jelo... Všem bylo líto, že to všechno končí. Po takovém place se většina lidí držela kolem pasu, pohupovali se z boku na bok... Já stála vedle kamrádky, držela ji kolem pasu, přišel kluk, kterej ji taky chytl kolem pasu, a já měla ruku mezi jejíma zádama a jeho břichem! Strašně trapnej moment :D
Když jsem odlítali, na letišti v Soluni jsme dostali na hlídání kluky jedny z nejmenších. Já si vybrala Daníka, kterej byl strašně sympatickej, strašně hodnej, a strašně milej. Šli jsme spolu nakupovat do obchodu, kde měli uplně všechno. Bylo to na letišti. Měli tam Chanel parfémy, víno, a já si koupila sušenky. Když jsem platila, chtěli po mě pas, takže jsem šli pro pas, a zaplatili jsme., Na židličkách jsme si to snědli. Pořád mi seděl na klíně, a protože měl asi dvacet kilo, vůbec mi to nevadilo. Když jsme nastupovali do letadla, sedli jsem si kam jsme chtěli. Když jsem šla někam v letadla, tak jsem na něj zamávala, a uplně se rozzářil. Seděl tam totiž strašně smutně a v rukách držel plyšáčky. Chtěla bych ho ještě vidět... :(
V Praze už na nás čekali rodiče. Ti byli na měkko z toho, že vidí svoje děti, a my zas na měkko z pocitů, že už se nikdy neuvidíme.

Celý pobyt jsem si užily i přesto, že nás štvala naše vedoucí. Náladovější člověka byste něpotkali! Dopoledne jsem hrávali fotbal, chodily na pláž, hráli tenis, fotbalové a basketbalové zápasy, atd. O poledních klidech jsme se povětšinu nudily, moře bylo teplé, sem tam nějaký ježek, píšek hrubší, než bychom si přáli, počasí nám přálo, takže to bylo úžasný. Kvůli naší vedoucí jsem si řikala, že už tam nikdy nechcu, ale kdybych tam mohla letět znovu, určitě bych neváhala. Poznala jsem tam spoooustu dobrejch lidí, za který jsem ráda, i když se možná už nikdy neuvidíme, ale třeba nám štěstí trochu dopřeje.
Třeba vám ještě něco napíšu, protože kdybch to měla popsat uplně všechno, co si pamatuju, bylo by to strašně dlouhé. Když budete mít nějaké otázky, klidně se ptejte :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama